Dvacet vzkazů rodičům od dětí
- Nerozmazlujte mě.
Vím dobře, že bych neměl dostat všechno, oč si řeknu – já vás jen zkouším.
- Nebojte se být přísní a pevní.
Mám to raději – cítím se tak bezpečněji.
- Nedovolte, abych si vytvořil špatné návyky.
Musím spoléhat na vás, že je včas odhalíte.
- Nedělejte ze mě menšího, než jsem.
Nutí mě to, abych se choval nesmyslně jako „velký“.
- Nehubujte, nenadávejte a nedomlouvejte mi na veřejnosti.
Daleko víc na mě zapůsobí, když se mnou promluvíte v klidu a soukromí.
- Nevnucujte mi, že mé chyby jsou těžké hříchy.
Nabourává to můj smysl pro hodnoty.
- Nenechte se vyvést z míry, když řeknu, že vás nemám rád.
Nejste to vy, koho nenávidím, ale vaše moc, která mě ohrožuje.
- Nechraňte mě před všemi následky mého jednání.
Potřebuji se někdy naučit snášet obtíže a bolest.
- Nevěnujte přehnanou pozornost mým drobným poraněním a bolístkám.
Dokážu se s nimi vyrovnat.
- Nesekýrujte mě.
Musel bych se bránit tím, že budu „hluchý“ a budu dělat mrtvého brouka.
- Nedávejte ukvapené sliby.
Pamatujte si, že se cítím mizerně, když se sliby nedodržují.
- Nezapomínejte, že se vždycky nedokážu vyjádřit tak, jak bych chtěl.
Nejsem proto někdy zcela přesný a nebývá mi rozumět.
- Nepokoušejte nadměrně mou poctivost.
Dostanu strach a pak lžu.
- Nebuďte nedůslední.
To mě úplně mate.
- Neříkejte mi, že mě nemáte rádi.
I když někdy dělám příšerné věci.
- Neříkejte, že mé obavy a strach jsou hlouposti.
Pro mne jsou hrozivé skutečně a hodně pro mě znamená, když se mi snažíte porozumět.
- Nesnažte se mi namluvit, že jste dokonalí a bezchybní.
Hrozně mě pak šokuje, když to tak není.
- Nikdy si nemyslete, že je pod vaši důstojnost se mi omluvit.
Po upřímné omluvě se můj vztah k vám stává ještě vřelejší.
- Nezapomeňte, jak rychle dospívám.
Je to určitě těžké, držet se mnou krok, ale prosím – snažte se.
- Nezapomeňte, že nemohu vyrůst bez spousty lásky a laskavého porozumění.
Ale to vám nemusím říkat, že ne?
